Polsko předběhlo Švýcarsko: Jak se z postkomunistické země stala ekonomická síla – a co ji brzdí?
Ještě před dvaceti lety byl výraz „polský instalatér“ synonymem levné pracovní síly, která odcházela ze „zaostalé“ země za lepším životem. Dnes je Polsko dvacátou největší ekonomikou světa – a předběhlo dokonce Švýcarsko.
Od marže k miliardám: Ekonomický zázrak na Vistule
Za poslední dvě dekády se polské HDP zdvojnásobilo a loni překročilo hranici 1 bilionu dolarů (21,2 bilionu Kč). Životní úroveň vzrostla z necelých 35 % průměru OECD na téměř 80 % – rychlostí téměř 4 % ročně, což je dvojnásobek průměru vyspělých zemí.
Klíčem k úspěchu byla kombinace:
- Plného využití evropských fondů,
- Začlenění do unijního trhu a globálních výrobních řetězců,
- Masivních investic do infrastruktury,
- Růstu produktivity práce (o 34 % mezi 2015–2025, druhý nejlepší výsledek v Evropě po Irsku).
Zatímco Česko na začátku transformace dosahovalo 68 % průměru OECD a dnes má 93 %, Polsko během stejné doby dramaticky zúžilo rozdíl – a ve výstavbě dálnic dokonce Česko předběhlo desetinásobně rychleji.
Limity růstu: Co teď?
Polský model růstu ale naráží na strop. Hlavní brzdy jsou:
- Stárnutí populace a nedostatek kvalifikovaných pracovníků,
- Slábnoucí přísun evropských dotací,
- Nedostatečná inovativnost firem – podle OECD jsou polské firmy stále málo aktivní ve výzkumu a vývoji.
„Mladí Poláci jsou vzdělanější než Němci, ale vydělávají o polovinu méně,“ upozorňuje ekonom Marcin Piątkowski, autor knihy o polském ekonomickém zázraku. Tento rozpor láká investory, ale dlouhodobě není udržitelný.
Budoucnost závisí na inovacích
Bez přechodu k vyšší přidané hodnotě a silnějšímu inovačnímu ekosystému se růst polské ekonomiky nevyhnutelně zpomalí. I když OECD stále očekává, že Polsko bude růst rychleji než průměr vyspělých zemí, další skok vyžaduje jiný přístup než v minulosti.
Zatímco Česko čerpalo evropské fondy pomaleji a často do projektů s nízkou přidanou hodnotou, Polsko ukázalo, jak z veřejných peněz budovat produktivní kapacity. Otázkou zůstává, zda tento přístup udrží i v nové éře, kdy už nelze spoléhat jen na konvergenční bonusy.
Zdroje: Profimedia, e15, Nejvyšší kontrolní úřad, OECD, AP