Stáhli jsme přes 5 400 článků. Vydali jsme 374.
Když se mluví o automatizaci obsahu, mluví se o výrobě. Kolik článků systém napíše, jak rychle, za kolik. Naše čísla vypadají z tohohle pohledu špatně: z více než pěti tisíc čtyř set stažených zdrojů jsme jich vydali 374.
Je to poměr zhruba jedna ku patnácti. A je to ta nejcennější část celého systému.
Proč se většina zahodí
RSS zdroj z libovolného oboru je ze své podstaty široký. Realitní rubrika velkého serveru přinese vedle vývoje cen i dopravní nehodu, zahraniční politiku nebo rozhovor s celebritou, která si koupila dům.
Pro čtenáře, který k vám chodí kvůli nemovitostem, je většina toho balast. Kdybychom to vydali, neuděláme mu radost – jen zaplníme web stránkami, které Google nemá důvod nikomu ukazovat.
Proto každý stažený článek dostane skóre podle toho, jak sedí k zaměření blogu. Většina propadne. To je záměr, ne chyba.
Rozdíl mezi zdroji je obrovský
Když jsme si poměr rozebrali podle zdrojů, ukázalo se něco, co jsme nečekali.
Specializovaný hypoteční zdroj měl úspěšnost přes 70 % – sedm z deseti článků prošlo až k vydání. Obecná ekonomická rubrika velkého serveru měla 0,1 %: ze skoro osmi set stažených článků prošel jeden.
Jinými slovy: jeden úzce zaměřený zdroj nahradí desítky širokých. A široký zdroj vás stojí čas i peníze při každém vyhodnocení, aniž by cokoli přinesl.
Tohle byste bez měření nezjistili. Podle jména feedu to poznat nejde.
Co z toho plyne pro vás
Kvalita zdrojů rozhoduje víc než kvalita generování. Když do systému pustíte balast, dostanete balast – jen rychleji.
Poměr zahozených je metrika, kterou chcete znát. Pokud dodavatel vydá skoro všechno, co najde, nefiltruje. Pokud nezveřejní ani poměr, neměří.
Méně článků není horší výsledek. Web se 400 relevantními stránkami předběhne web se 4 000 náhodnými. Google i čtenář se ptají na totéž: je tohle odpověď na moji otázku?
Jak si to ověřit u sebe
Pokud už nějakou automatizaci obsahu máte, zjistěte dvě čísla: kolik zdrojů systém prochází a kolik z nich vede k vydanému článku. Když to nikdo neví, je to první věc k nápravě.
Z naší zkušenosti platí, že po takovém měření se seznam zdrojů obvykle zkrátí na polovinu – a výsledky se zlepší.